Kniha je v jistém smyslu doplňkem k práci o Počátcích Přemyslovců,klade si však jiné cíle. Jde v ní o celou střední a jihovýchodníEvropu, kde se na přelomu 8. a 9. století odehrál zásadní přelomvyznačený zejména přijetím křesťanství a vznikem prvních slovanskýchstátů. Tehdy vstoupila střední Evropa na tu cestu, která jiokolo roku 1000 již definitivně začlenila do společenství států a národůzápadního, latinského křesťanství. Pro vytvoření dnešní středníEvropy to byl její vlastně počátek.Prvním impulzem byl výboj Karla Velikého do Panonie roku 791,jímž byl zničen mocný avarský kaganát. Pro Slovany v této oblastiznamenalo setkání s kulturou jeho říše něco jako šok. Na nově vznikléhranici se velmi rychle vytvořilo živě komunikující sociální a kulturníspolečenství slovanských „barbarů“ a Franků. To proměniloběhem sotva jednoho desetiletí slovanskou společnost zcela zásadně.Nositelem těchto převratů byla dynamická, mobilní a mezinárodněprovázaná vrstva slovanských knížat sedících na mohutnýchrodinných hradech. Nevládla svým kmenům, byla součástíjejich demokratické struktury. Jen někde – na Moravě a o něco pozdějiv Chorvatsku – se knížata zmocnila vlády nad kmenem, přijala„oficiálně“ křesťanství a založila své státy. Logika věcí směřovala k samostatnýmstátům všude, karlovská říše ji však nikdy nevzala navědomí. Pro ni přicházela v úvahu jen podřízenost pohraničníchkmenů. Nesnažila se také ani v nejmenším o nějakou misii mezi nimi.Byli to sami Slované, kteří se z vlastní vůle dožadovali křtu předevšímproto, aby se společensky a kulturně vyrovnali mocné říši. Svounezávislost si však museli vybojovat. Kniha podrobně analyzuje dějeod počátku avarských válek Karla Velikého až po nastoupení Svatoplukana Velké Moravě, které znamenalo definitivní vítězství „slovanské“koncepce politického uspořádání střední Evropy.